NÁVŠTĚVNICE

Už ji zase mám
tu vlezlou mrchu
tam někam do spánku
schovala se
Od ucha k uchu
vysmívá se
a nechce pryč…,
už má i svůj klíč
Pitomá nájemnice
roztahuje se mi v hlavě
jako ve svém pokojíčku
Zticha není ani na chviličku
ječí jako siréna
Můj host
jméno má MIGRÉNA
mlátí tam snad kladivem
Její dlouhodobá vytrvalost
je mým obdivem
Má nade mnou moc
ráno, v poledne
celou noc
Poslala jsem na ni Algifen
bzučela tam
stejně jako fén,
Nepomohl ani paralen
žádný nedostal ji
z mé hlavy ven
Čekám tedy s pokorou,
s kterým práškem
se tam poperou
Nezbývá mi nic jen doufat
bolístku si sama foukat
Vydržet být ,,silný chlapík“
na čelo přiložit si
mokrý hadřík
Snad už brzy sbalí saky paky
A já zase uvěřím na zázraky!