zrození světla

....jen kapka
slzička jen splynula do kapky
....moře tmy rozhrnulo mraky
a na hladinu vplula světelná alegorie.
Dávno, pradávno
když probudil se Čas se toto vše stalo,
slunce roztálo světelné skvrny
jež upustila zem do neznáma,
do zdánlivé prázdnoty,kde ještě nejsou dny,
není čas.
Hráz se protrhla.
Kapka za kapkou se rozběhly za světelným paprskem,
odrážely sev něm, splívaly
rostly...
Ucítily živoucí sílu rodit se v lásce
....a vzniklo moře slzavého údolí,
moře světla.
I ozval se zvuk,píseň vln, které se objímaly
s kapkami, se zemí,kam dopadaly,a odtud zvedaly se zpět k nebi.

Začal čas vlnobití....

A tu hlubina porodila Duši,
oddána s nebem odnesla ji na zem.
Duše vydechla nad hladinou, která se rozevřela v klín
a začala ustupovat.
Denstřídal noc
zatímco Duše hledala kam patřit, komu,
hledala proměnu,
začal kvést
začala zrát
začala oblékat těla,která se probouzela jejími doteky.
Tak probudila Flóru a oddala ji Fauně.
Ustlala lože k porodu člověka....
Nebe nečeká,dál putuje obzorem,
zem za ním otáčí se v místě početí...
Není jí odejít od života,
od bytí,které spolu počaly...