Ze sychravé noci

Ze sychravé noci
vyloupl se opruzený den....

Čekám na východ slunce
které možná navyjde
a někdo čeká na lásku
která však nikdy nepřijde.

Mlha jak háv halí řeku
a třpytivá perleť rosy
vetkaná je do rákosí
lesklá a stejná věky věků.

Na břehu strmém
bleskem rozeklaný strom
i já jsem kdesi v srdci mém
roztříštěn-stejně jako on.

Už nehledám verše po barech
na dně sklenic splínu
nehnutě sedím, tiším dech
a jako řeka plynu...
... ku mrakům svým
pak padám v kapkách na zem
sám s chladivou vodou sním
smývám z duše usazené saze.