Stařec se usmál

Stařec se usmál a
zahodil list
v podvedomé touze
nechat se pouze
vést.

Stařec se usmál
na první jarní list
v bezejmenném lese
ticho se nese
na křídlech mlčení

do ticha vzkřikl
“ty máš jméno
budiž Požehnaným

dávám ti svou sílu
dávám ti své jméno
jako znamení…”

/paseky, nebe, oblaka
a jehličí, a mech, a šípky na stráni/

stařec se usmál
v pozdním jarním svítání
stařec se usmál
/ulehl na pučící zem/
a tvář mu zakryl list

první
jarní
list.