Zloděj a Detektiv

Když večer se stmívá,
mé tělo odpočinek mívá,
myšlení moje zívá,
detektiv ve mně už snívá.

A jak to večer bývá,
probouzí se strana křivá,
jako stín je sivá,
o zloději si noc zpívá.

A už vybírá si dům,
asi nemá dobrý um,
už přichází k oknům,
podobá se dalším stům.

Okno už si odmyká,
žádný zvuk tím nevzniká,
vypadá dost na profíka,
každá cennost jen naříká.

Každý si klidně žije,
zatímco mu srdce bije,
venku jako z konve lije,
člověk je to jako zmije.

Zloděj si však uvědomí chybu svou,
až se setkává s jistou osobou,
detektivovy oči už předem žhnou,
zloděj je zatčen i se svou hrou.

Tento případ je již uzavřen,
snad mne čeká další sen.