Odchod

Vlastním časoprostor pusta
a znám strach, vinu i Prousta.
Kryje mě zmražená krusta,
přirostla mi ke kůži
a už jen někde lehce pruží.
Jen zlehka, zlehýnka!
Drží mě tu jen vratká bedýnka,
bedýnka a klubko vztahů
s hejnem nenažraných vrahů.
Jen zlehka, zlehýnka!
Rozdala se i poslední pralinka,
pralinka a almužna co hřeje
vše odnáší slané modré peřeje.
Když odchází i poslední přítel,
nás všech malomocný křtitel.
Klaply dveře! Slyšíš?
Bezmoci, proč tu nesníš?
Pak už nezbývá nic víc
než pomodlit se v nic!