Hradní stráž

Stojí tam venku,
stojí tam sám,
nemá náznak toho,
že by se snad bál.

A přece on strach má,
on bojí se moc,
stísněný pocit má,
když stojí tam celou noc.

Noc doba dlouhá je,
čas vůbec neutíká mu,
na nic si nehraje
a proklíná tu černočernou tmu.

A občas pláče..
slzy mu tečou po tváři..
a ta tvář tvrdého hráče,
leskne se v měsíční záři...