Bouřlivá...

Nejspíš mi to někdo těžko uvěří,
mě to však vůbec nevadí a vlastně to ani nečekám,
ale miluju když se ve dne sešeří,
v té chvíli totiž bývám nejradši sám…
Jasné nebe se náhle změní,
světlo zlaté Krásky najednou není…
Modravé nekonečno se závojem ocelovým přikryje,
v nastalém tichu se do mé duše zaryje
První tón vzdálené chůze
…Bohyně rozevláté svůdně…
a já se těším,že zas jednou ocitnu se v jejím lůně…
Zachvátil mě poryv větru do svých dlaní,
stoupáme spolu do mraků..za Ní…
Cítím to vzrušení ve hřmících ozvěnách jejích kroků…
s Ní změní se kapky dní na spršku prožitých roků...
krev v žilách začala mi vřít,
bez záblesku v jejích očích nemohl bych žít…
Tak žhavá i chladná,
povětrná a přece věrná…
Ladná i dravá,
slastí vrnící,
radostí kypící,
kdy bleskem žáru mrští
aŽ vášní spalující mé srdce pukne…
Vzápětí něžně vodní smrští
zalije ožehlou rudou soutěsku
a jezero harmonie ve mně vznikne…
Ta Dáma s dětstvím hravá,přetavit umí okamžiky na Věčnost…
A já jsem šťastný v jejím objetí,když můžu být její host…

Možná jen šílený,poblouzněný se Vám zdám…
Mě je to jedno,já vím o čem mluvím,
já to PROŽÍVÁM….