Mixtum giganticum I. Dominový efekt

Na obloze slunko svítí,
na louce sbíráš kvítí,
aby okouzlilo tvůj dům.
Brzy se venku sešeří,
mamina čeká s večeří
a otec popíjí svůj rum.

Luna ti svítí do pokoje,
za oknem se kupí roje
smrtonosných včel.
Dole zrní televize,
ukázala ti svoje vize,
a sny přilétly ti na účet.

Stále sedíš u LCDé,
ségra domů jede,
zabere tvou postel.
Máma už dávno spí,
o dceři taky ví,
otec navštívil kostel.

Komáři sedí na zdech,
nestojí ani za zdech,
často pijou krev.
Může za to reid,
zdraví chtějí bejt,
je z nich kupa střev.

Pod lampou knihu čteš,
je přece samá lež,
ale ty jsi nad věcí.
Jsi ty a samota,
nehmotná nicota
a autoři převelcí.

Déšť smyje tupý žal,
nemajetný by si přál
alespoň se nasytit.
Kdekdo je ale had,
nectí zákon, řád,
jde si past nalíčit.

Obloha se červená,
na semaforu zelená,
za rozbřesku bouračka.
Oběť zločinec sleduje,
z akce si toho slibuje,
tedy nůž nebo bouchačka?

Slunko vychází na obzor,
lidi si berou Světozor,
čtou Vraždy v ulici M.
Jeden člověk po noční,
má to teď náročný,
že je pod autem, není sen.

Zase surfuje na netu,
vyhledává Anetu,
od šéfa dostává padáka.
Má všechno v malíku,
Adélu má v balíku,
měl by si dát panáka.

Někdo se zabil v pokoji,
bylo to tam jak po boji.
A doktoři: Že se zabil sám.
Možná to měl z těch románů,
zastihla ho schýza po ránu
a on podlehl svým vidinám.

Ségra v noci domů nejela,
nechtěla opustit frajera,
máma vůbec nespala.
Otec dřímal o sto šest,
ruku zaťal v tvrdou pěst,
Máma z domu ho dostala.

V létě budou bzučet komáři,
co se v Reidu uvaří
a zbydou z nich mrtvolky.
A můry poletují na oknech,
na zdi kvete zase mech
a život jde dál nevolky…

Život je jako domino,
sesype se najednou
jak domeček z karet.
Stačí malá anomálie,
jeden subjekt dožije,
pořád je ho na čem stavět.

Zločinec skončil na křesle,
zámek závislý na hesle
nelze nikterak otevřít.
Otec si dožívá v léčebně,
rodinka dobře, ne že ne,
a příběh se může uzavřít.

KONEČNĚ.