Básne

Horské kolo
Umkly vzlyky větví
a kohoutí kokrhání.

Tma ze srdce lidí snesla se na Zem.
Noci pofialkách vonící,
kdeže jsi?

Usnulo robě vkolébce tisícileté,
avšak polednice,matka třetí dohořívající svíce,
jej odnesla včas s sebou na onen svět,
aniž by spatřilo Světlo usednout opět na Nebeský trůn.

Noci po fialkách vonící,
kdeže jsi?

Král-kmán
Podpůrce-odpůrce
Alegorie-alergie

A přece život na horském kole údolí slzavé
brázdí neslyšně!

Velký z největších.
Nejmenší z malých.
Mocný z mocných.

A přece život na horském kole
nestydatě jezdí křížem krážem
po heřmánkovém poli.

Sto let k lípě přivázaná pravda
nedočká se svého Ctirada.

Prokletá časová bariéra.
Prokletí černé díry.

Sto let mrskaná Vlasta
dočká se vítězství zla nad počátkem.

Probouzející se samota.
Probuzení v osamění.

Noci po fialkách vonící,
kdeže jsi?

Vzpomínka odlétá na perutích slávy do teplých krajin.
/Peří bílé holubice a bázlivé flamenco/.

Pochybnost hlídá na komíně čapí hnízdo.
/Slzy labutě a zamilovaná inkvizice/.

Strach kryje záda ustupujícímu nepříteli.
/Chytrá liška a Autodafé v nevěstinci/.

Zatvrzelost a umíněnost nikdy nedojde újmy,
protože spravedlivý člověk vždy a včas
omluví jejich chyby!

Sudička na kolovratu přede děj a Osud dohlíží,
aby co nebylo, se uskutečnilo ve vězeňské cele,
a to,co bylo,existovalo pouze v zahradě rajské.

A přece život na horském kole
Všemohoucímu předvádí vrcholnou akrobacii.

Umkly vzlyky větví
a kohoutí kokrhání.

Spí robě na onom světě
a Vědomí marně čeká,
až jej uštkne písmeno S.

Vědomí bez S 2001

Čí dcerou jsem?
Zbrojařský průmysl,kinžál,mačeta.
Čí jsem dcera?

Komnata černá,
dveře zlaté,
rakev bělostná,
do pekel brána.

Smutek sluší dámám,
co v létě nosí na hlavách slamák
a pánům,co na Slunce ráno žehrají
a v noci holt vzdávají Měsíci
a Hvězdě své šťastné se rouhají.

Velká pardubická,
Taxisův příkop.
Koně se střílejí na čaji o páté,
žokejové až k večeři
a diváci zatím v kostýmech Kolombíny a Harlekýna
sázejí životy své na dostizích Smrti.

Zbrojařský průmysl,halapartna,trojzubec.
Čí dcerou mohu být?

Zdvořilost sluší holkám,
které v parném létě bosé chodí po asfaltu,
a pánům,kterým kape ve dne z nosu
a v noci ze šosu.

Slaměné panny,
panenky z medu.

Sádrové panny,
panenky z mechu.

Proč pštros schovává hlavu do pšeničné mouky?
Proč oholený nesmysl stříhá dlouhé vlasy rozumu?
Proč hladová liška hází bochníky sýru líným vránám?

Je tolik nesprávných odpovědí na tyto otázky,
že le holky a panáci do sebe nevstřebají ani za celý
život.Zato tu jednu jedinou správnou, dámy a pánové
vsají do sebe jako houbu,protože mají k Smrti blíže.

Zbrojařský průmysl,injekční stříkačka,pahorek.

Komnata černá,
dveře zlaté,
rakec bělostná,
do pekel brána.

Rodičů nemaje dcera Sirota spěchá zpátky do ráje.

Přeslice-přeslička
Čtverák-čtverylka
Krajina-krajka

Sen jako bezhlavý jezdec řítí se nocí.
Vivat,srdce zaslíbené!
Vivat,země zrůdná!

Svědomí hraje roli nemohoucího Šílence.
/Není kouře bez ohýně, tudíž vina bez viny si na oprátku
dělá zbytečné laskominy/.

Ježek v kleci zápasí se zmijemi Vědomí.
/Chybovati je lidské,tudíž nevinnost zbytečně závidí
nevinnému,na galeje odsouzenému/.

Jablko sváru,pomsty a hvěvu daruji tomu,
kdo mi pravdivě odpoví,
čí dcerou jsem,
poněvadž tak,
jedině tak stvořím nového Božského Asketu!

Vědomí bez S 2001