Stmívání

Stmívání…

Pošmourný den se s večerem probarvil,
prozářen zvláštní barvou odstínu lila,
s bílou a modrou, do níchž se vpila,
nad obzorem abstraktní malbu zobrazil…

V nastalém tichu, tak čistém až průzračném,
jako předzvěst, s níž pozvolna přichází sen,
jen čistý tón zvuku nese se kdes,
když někde v dálce rázně štěkne pes…

Na přírodu celou, náhle jako by už padl spánek
a inkoustová záplava po nebi se rozpíjí,
zahradní lampa vábí můry a noční motýly,
jen člověk, odpočinku svému je dalek…

Ve vzpomínkách svých, myslí pošetile bloumá,
tápavě každý svůj minulý krok opět prochází,
své lásky, do světa širého se smutkem provází,
nejistá budoucnost vyhlíží chmurná...