Zpovědní zrcadlo

Tak jak se máš?
Máš všechno, cos' kdy chtěl.
Máš krásnou ženu, kterou
kdekdo by ti záviděl
a když ti děti nesou tvůj kašmírový plášť,
já se tě ptám:
Jak se máš?

Když můžeš posedět
a svojí prací v klidu
oslavovat svět
a když už všechny hvězdy, co na nebi jsou znáš,
já se ptám zas:
Jak se máš?

Když bydlíš sto stop nad zemí
a někde za obzorem
do spánku dětí střelba zní.
Jen horká hlína že je svědkem, to tě možná napadá.
A co jejich máma,
jak ta se má?

Když chystá snídani.
Někdy v klidu zbraní se snad
dočká uznání.
a až si ji Bůh zavolá tam, kde to nejmín znáš,
zeptá se jí:
Jak se máš?