Pohádka

Povídám, povídám
pohádku
o vlídných tvářích zmizelých
ve mlýnech
osud drtící
na mouku plnou červů
hladových z nudy nové doby
ve které chtivé sufražetky
mávají biči zuřivě
nad těly znavených hřebců.

Malé Karkulky
pasou plavá hříbata
která dnes v hravosti
skotačivá jsou
pouze z důvodu prostého
by načerpáním bujarosti
mohla sklonit hlavy pokořené
v podobě vraníků zpěněných
jimž ostruhy stříbrné
rozedraly slabiny do krve
barvy granátové
a její stopy zdobí
lýtka princezen.

V lese si vlci vilní
lízají srst svou v účes frajerů
za měsíční vůně kapradí
v touze
vyrazit za pachem krve ran
za parfémem
rozjitřených komtes
které biče odložily
unaveny ržáním hříbat
nyní již dospělých
a nahé v mocné rozkoši
se třesou
v perlách rozrosených slz
ukradených mocí tajemnou.

Povídám, povídám
pohádku
do noci plné deště
a piji horký čaj.