Bída a lesk

tak dlouhá nepřítomnost
odhozené smetí bezbarvých dnů
válí se okolo odpadkového koše
spolu s nedopalky cigaret
a několika vyjetými lístky od tramvaje
vítr s nimi šourá se po chodníku

Lesk a bída básníků
(jak o ní píše Lota)
jako růže ve stráni
- Schillerova -
beznaděj s nadějí se střídá
nenamalované obrazy
v depozitáři života
ukládáš do paměti
zatím co galerie má zavřeno
na výloze telefonní číslo s nápisem
výprodej skončil . . .
" PONÁJEM JE MOŽNÝ "

tak dlouhá nepřítomnost
v sobě samotném
pozoruji bezradného starce
co radovat by se chtěl
dívá se na vlaštovky
a jejich ranní rej
honí se po obloze
výskají
zatím co on sám
škoda psát
Už ráno vládne jím
protivná beznaděj
smutek
trápení
a obraz dávno ztracený
co namalovat jednou chtěl
zbyla jen skica - náčrt
založený někde v knihách . . .

červen je změť krás a smetí

Šípkové růže už odkvétají
jen pár dnů zbývá do Svatojánské noci
naděje zotvíraných pokladů
snad i jemu otevře se jeden z nich

Ze zdi na něj křičí zaprášený plakát
- DNES NAPOSLED -
zatracený splín . . .
končí ranní představení
na rohu ulice mizí milá dívka
jde pro noviny
na titulní straně nápis
- Kanibalové z Kuřimi -
a pár fotografií
po nichž se dál už skoro ani nechce nějak žít . . .

Vypukla třetí světová válka
lidskost byla vydražena
za uran a ropu
trochu mizerného zlata
stovky pytlů ušmudlaných peněz
a pár dětí . . .
zápalné oběti
za Jakuba
zmučený a zmrzačený Ondřej
(bojíš se co ještě strašnějšího vymyslí nějaká zrůda)

jeden velký koncentrák je ten dnešní svět
kde pro šťastný život nějak není místa
jen prázdná bezmoc a beznaděj

Na chodníku u zdi
krčí se drobná kopretina

Ten červen mnou letos krutě zmítá . . .