Hra o jablko...

Děj první...
Stvoření...
Dva herci naivní
Na pódiu země…
A co je unikum….
jeden had s jablkem
tvoří publikum….
Chození….jen tak…čistí….
Ještě neví,
že jsou pro lásku k sobě zrození….
Srdce poklidně dřímající v žebroví...

Děj druhý...
Setkání...
V chladivém stínu stromu....
Srdce se rozbušilo
rychlostí splašeného zvonu...
krouží kolem dokola...
hra o jablko...rozehraná...
dojít až na vrchol....na doraz...
ve víru vášní...zaslepení....
nevidí ,že za vrcholem čeká sráz....
Na chvíli dokonalí…štěstím….
Pak ten květ dokonalý….odkvétá…
Obrátka svůj kruh dokončila....
v kole štěstí…..Se nula usadila….
Z klamného chtíče zapoměli…
kypřit...zalévat…kořeny odumřely…
Zima se připlížila…
zaťala drápy do léta….

Děj třetí....
V čase za horizont posunutí....
Eva /vzpurně/ ,,Bože jakýho vola jsem si to vzala?!,,...
Adam /líbezně / jako když řeže pilou,otázkou odvětil...
,,Co abych tě má drahá oběsil?,,...
řež začala….
V očích zablýsklo se..
Eva pomalu nože nabrousila….
Pak do jablka…ehm pardon…do Adama /o jablko už nikdo nestál/ řízla…
Vzápětí stejnou měrou...si ze svých ran něco krve slízla….
Nakonec z posledních sil zdrhla…
Někde se znova vdala…
vzala si pana Vaška…
A adam?…ten se ve tmě skryl...
do němoty se zpil….

Epilog...
Vidím to pořád živě ještě dneska….
Na holé stěně v mojem pokoji...
Visí zaprášená plastická freska…
Deska a na ní přibité vyschlé tělo hada....
zakouslého do jablka....
Já osamocen...stojím...
V tichém proudu řeky Styxu...
V lásce se pořád topím….
Bože jak Lásku nenávidím….
Bez zájmu...Perly hážu…sviním….