K I R I B A T I

+

Rozpačité ráno jedenadvacátého června
Po blankytném nebi spěchají bělostná oblaka
Poněkud nepatřičný je ranní klid bez shonu
čerstvý větřík pohrává si s prádlem na šňůrách

pomalu se probírám z nostalgického snu
(nějaké setkání s někým koho ani neznám)
ani nevím byla -li to žena nebo muž
hlavou mi běží jen podivné slovo - možná název - Kiribati

Listuji encyklopedií
Kiribati - pás asi třiatřiceti ostrovů
(snad Gilbertovy?)
Na webu dočítám se jak pomalu mizí v oceánu
Devadesát tisíc lidí ztrácí svůj domov

Rozpomínám se o svém snu
na hladině plul malý vor
nešťastná rodina pokouší se zachránit pár věcí
co po noční bouři jim zbylo
pár slepic,selátko,pes a pár hadříků
v moři se zrcadlí koruny palem z míst
kde ještě včera byl jejich skromný příbytek

Vzhlížím po tajemných stínech na obloze
mraky se kupí k sobě jakoby se bály
na konci oblačné kalvarie uzřím bílý vor
a na něm šedavou plachtu
s vlaječkou ostrovní země Kiribati
Je na ní zvlněná hladina s azurem moře
právě vychází slunce a rodí se nový den
Po rudé obloze přelétá pták
Je pozlacen slunečními paprsky
jakoby choval naději
že ztracení Kiribatičané budou zachráněni
Snad . . .
Co tomu říkáte pane prezidente Klausi ? ? ? ?

+