Prožívám

Co jednou prožil jsem,
znovu už nemůžu,
já to vím, oba to chcem?

Párkrát i stane se,
že prožít nechci ni jednou,
jenže i zde je opak pravdou.

Znovu prožít já chtěl bych,
pár krásných chvil,
i když bych bloudil.

Nejen ty staré, ty já pamatuji,
rád bych i nové,
jenže ty nežijí.

Všechno rodí se a umírá,
život však plyne,
hrůza mne jímá.

Temný mrak objal mne,
pevně mne sevřel,
více já nemůžu, ne!

Častokrát ptávám se,
co je ta pravda,
odpovědi nedoberu se.

Paměť jak šuplíky,
které jsou u stolu,
obsáhne mnoho.

Nic jsem neztratil,
všechno mám uložené,
přítomnost chybí mi.

Proč tady vzpomínám?
Nechci již více,
vzpomínky krásné,
smáčí mi líce.

Slzy mé stékají,
po tvářích dolů,
na hrudník padají,
mám asi smůlu.

Emoce přikovám,
mohou mi škodit,
proč my nemůžem dál,
dál spolu chodit?