Podzim 1991

Je podzim
Mrznou kaluže
A v krámě úsměv na rtech
A listí padá na chodník
Barevné, pestré, mrtvé

Je podzim
Co jsme vlastně chtěli . . .
Vzpomínáš ? Zvoní klíče
Beze slov jsme si rozuměli
Ty dlouhé roky tiše

Je podzim
Cítíš ten mrazivý lepkavý vzduch ?
„Rozptylové podmínky na severu Čech . . .
Dýchej nosem ! Nemluv ! Nelítej !“
Bože, už zase zvracíš
A já dala za kilo hovězího 75,50

Je podzim
Zase je podzim
A na úřadech lhostejnost, pýcha
A hloupost podává si dveře,
Shrbená zlomyslnost vyčkává v koutě
A žmoulá vyklepanou Ameriku
A rudý karafiát vadne jí v klopě.

Stejné dveře, stejné koberce,
Stejné obrazy a židle
I čísla telefonů jsou stále stejná
Slyšíš ? TÚ. . . TÚ . . . TÚ . . .
Ne nejste objednán, zeptejte se příští čtvrtletí…

Je podzim
V barevné duze listí
Se brouzdá naše budoucnost v respirátorech
A zvrací – dvakrát, třikrát do měsíce zvrací
Prý virosa
Virosa – není dost morčat na pokusy,
„Paní, už jste to slyšela ?
Není dost morčat - no jo, asi jsou chráněný.“

Je podzim,
Nikdo nikomu nevěří,
Peněženky ztěžkly mincemi
Už nevíš jak vypadá stovka
A všem je všechno tak nějak jedno.
Jen přežít – ještě den,
Ještě týden, měsíc
A příští minutu tě položí infarkt.
Špiníš si ruce zlodějnou
A lží a podrazem
A místo svědomí máš kýbl téru.

Na pracáku chtěj maturitu do vrátnice
A ještě radši ČVUT
A abys uměl vyměnit kliku –
Často se prodřou od leštění
A na úřadě zatím šéfuje klempíř, malíř, zedník . . .
A neví, nerozumí
A návštěva se musí objednat
I když chcete v rámci svobody projevu jen říct :
„Bože, tolik volů a já platím 75,50 za kilo hovězího …“

Je svoboda
A lidi jsou kousaví
A neumí se smát
A nic je nebaví,
Možná maj jenom strach
A možná jsou zoufalí,
Co jsme to vlastně chtěli . . .

Je tu podzim
p o d z i m
P O D Z I M,
a z dálky
t i š e
t i c h o u n c e
c i n k l y
k l í č e . . .