Havraní křídla

Černé jak noc,
křídla vran a havranů,
s tváří nás lidí,
nad malou Zemí,
modrou a krásně zelenou,
se rozprostírají,
nesou popel a jen smutek,
bez doušku vody k osušení rtů,
s prosbou bez víčka na srdce,
pohled na sebe sama upíráme,
bez krve na rtech nedá se žít,
naše rty jsou ruce,
stejně tak jak naše srdce,
podobně vše jednou skončí...

Černou nocí,
s křídly od havranů,
s tváří nás lidí...