Zrcadlo

Zrcadlo

Dva hlasy,
bijí se spolu,
každý bojuje za svou,
jistě správnou věc.
Křičí
a křičí přes sebe,
snad křičí i na sebe.

Zloba cítit je všude okolo,
vše dobré by se zde v mžiku ve zlo změnilo..

"Komu není radno,tomu není pomoci",
přesto kráčím,
ač slepou stezkou bezmoci
- následuji tě..

Jsem tvůj tichý stín,
odloučen v hádkách,
utopen v slzách.
Bratrský boj svádíš,
neznáš přítele,
oslepen úspěchem,
nenáviděn láskou.

Stoupáš
a tvá hvězda jde dál,
vzdáváš se výšinám,
usínáš v listech vavřínů
- jejich vůni necítíš
- jsi opojen
a usínáš.

Nejjemnější sen upředen z nitek pavučích.
Trháš ho
a voláš
: "Vzdávám se,
jsem poražen,
nemám nic,
tak co chcete víc!"

Potupen
a poražen s hlavou svěšenou.
"Vzdávám se!
Tady mě máte,
TADY JSEM!"