Tichá smrt

Ticho, ani ptáček nezapěje,
i kapku rosy co spadne do trávy bys uslyšel,
jenomže, ona tam také není.
Jdeš a neslyšíš nic,
ani praskání kořínků,
ani crvlikání cvrčků,
ani radostný smích dětí hrajících si opodál.
A přece něco slyšíš, nebo alespoň si myslíš, že to slyšíš - jsou to tvá slova.
To zrádné ticho ti užírá mysl čím dál tím víc
a ty se tomu nemůžeš ubránit.
Neubránil ses.
Ticho, bílo, nic.