Odpočívá a spí líně..

Odpočívá a spí líně..
na mělčině, ukrývá cos ve svém klíně.
Na pláži, i na hladině,
vytesaná mistry sochaři, tiše v kamenině.
Venuše, či dcera slunce,
klečet, toužit, zlíbat ruce.
S oddaností v kvítku něhy,
cit co nezná "ne", ni žádné břehy..
Kvete, roste, přepřahá se,
od spanilosti k Její kráse.
Od nesmělosti pohlazení,
k touze, co ve světě širém není.
Od slůvek, co jak listí padá,
a poklon, co má tak ráda.
Ke snu, co se v noci nezdá....

(doplňte přátelé..)
mě napadá jen, že je můj smysl a z nebe spadlá hvězda