Jak je to s citem tím...

Tichem světů rozlévá se vůně okvětí,
Láskyplná chiméra láká nadšence do svého objetí…
V očích tančí víly v jiskrnném hávu,
podivné vibrace působí na rozpadající se hlavu,
tak jako eroze na kámen….
Sopečné erupce otřásají srdcem,
vroucí láva se valí tělem,
neovladtelnost…
sebezničení…
nezvratným je údělem….
Z duše však dál ozývá se tajemný hlas:
,,Ještě,ještě,ještě!,,
možná už nebude žádné příště…
Na chvíli
Lásku prožít,
vychutnat,
užít…
Ta chvíle mi stačí...
že je to nemožné?
že mi to nevěříte?
Já už to vím….
Vím,že se takové zázraky dějí….
Vím,že se ty okamžiky do věčnosti vytesají….