- STŘEDA 25.6.2008 -

°°

ráno . . .
květy šípků u cesty mě zdraví svou vůní
opětuji jejich milý pozdrav pohlazením
- Dobré ráno růže . . . ! . . . -
vezmu do dlaně pár orosených květů
a sebou si je nesu do nového dne
. . .
Od dveří se ozve Miladčin hlas
zahlédnu trochu nucený úsměv
- Pojď na chvíli . . . -
Ale ona jen mávne rukou
ale nakonec se vrátí
zavře za sebou
a ztěžka usedne
Má po tvářích slzy . . .
. . .
Čtu jí z očí nešťastnou obavu a strach

Chemoterapie

- Opět znovu na mučidla . . .
. . . už to nezvládám . . . ! . . . -
. . .
Vstanu
popojdu k ní
kapesníkem sbírám z její tváře
. . . slzu za slzou . . .
vezme mou dlaň a pokládá si ji na obličej
- Nikdy mi nenapadlo, že chlapovi může vonět ruka . . . zvláštní
. . . jak málo toho stále ještě znám . . . -
Mlčím a nechávám ji vydechnout
Ta skvělá žena čte pozdrav šípkových růží z mé dlaně
Povstane a chystá se odejít
Váhá co ještě říci . . .
Beru jí za ruce
a ona se ke mně přitiskne
s onou nenucenou ženskostí
potřebou pobýt chvíli v přátelské náruči muže
cítím jak se celá chvěje
složí své ruce na mou šíji
jako bychom byli milenci
tisknu ji k sobě
a v duchu se ptám proč . . . ? . . .
ta úžasná,vzdělaná, chytrá, laskavá a milá žena
musí znovu a znovu projít stejnou kalvárií
sama
bez nikoho
(je úplný sirotek)
vede svůj život zase na frontu
sbírá poslední zbytky sil
do nelítostného boje o vlastní bytí
. . .

Vymaní se z mé naruče a popojde k zrcadlu
Stojím v rozpacích a nevím co říci
jakoby tušila můj problém
vrací se ke mně a položí mi svou dlaň na ústa
- Prosím, nic neříkej . . . -
Odchází
ale já přece jen zastavím tu chvíli
- Milado, víš, ta vůně . . . ta je z těch šípků u zahrady . . . -
- Když jsem šel do práce chtěly
abych Ti přinesl jejich pozdrav
. . . a že Ti přejí hodně sil . . . ! . . . -
Otočí se
na rtech jí zazáří úsměv
- Já vím, já si to přečetla v tvé dlani . . . ! . . . -
. . .

Den rozpačitě přešlapuje na prahu
Milada a šípkové růže
Pak vzpomenu obraz z Malého Prince
Stojí a rozmlouvá s růžemi
Svěřuje se jim
že má starost o tu svou růži
na své planetě . . .
a pak se se všemi loučí
přátelsky přivítá se s hadem
který ho vypraví na cestu zpět
na jeho planetu
. . . s jedinou růží . . .

Dnes bude den Malého prince a Milady
Možná bych jí tu knížku mohl koupit
(i když ji jistě má)
Snad jako symbol
namísto polibků a květin
až pro svůj život
upoutána na loži
bude přijímat do své žíly jed
aby se zachránila všechna LÁSKA
co sídlí v jejím těle
. . . i v její duši . . .

Až přijedou děti půjdeme ji potěšit . . .

Má je tolik ráda . . . ! . . .

°°