I láska pomine

Prolog:
Jen co je věčné zůstává.
Co zrodilo se,
to nevyhne se smrti.
Vše, co jednou přišlo,
musí taky jednou odejít.

...

Tak pozor, moji milí,
můj příběh právě začíná,
hlavní roli v tom příběhu
má muž,
co stal se mnichem
a krásou obdařená dívčina.

Nebylo to včera,
ani před rokem,
když do života muže
s jménem Iruka
vstoupila dívka Šüjó –
skromná, krásná,
ba i bohatá.

Po tři roky něžné city
každodenně vypisoval,
do listů a básní
svoji vášeň pro ni schoval.

Po třech rocích
dostal prvně odvahu
a chtěl od ní o svátku,
alespoň malé znamení,
však nedostal ani jen
pohled na památku.

A pak jeho srdce unavené
smutně bilo
až objevil v sobě zájem nový,
a po čase se mu to i podařilo,
- stal se mnichem tichým.

Až jednou brzy ráno,
když šel ke studni,
se mu k nohám vrhla Süjó,
že ji láska z jeho psaní
zasáhla,
a prý jej teď miluje,
jako kdysi on.

Ale Iruka jí na to řekl:
Už je pozdě.
Teď jsem mnichem.
S podobnými city
dávno skončil jsem.

I nechal ji tam stát
bez jediného povšimnutí,
její oko se žalem rmoutí,
pak vrhla se do řeky
a vzdala se svého žití.

Když se o tom,
ten mnich dozvěděl,
složil pro ni
tohle trojverší:

Květ třešňový
na stromě uvadá,
léta se nedočká.