(Ne) stvůrná

Vinou zkalený orkán se žene

po ztemnělých strništích mých luk,

tou magickou silou klasy němé

drásají mi každičký úd.

Z ohrad cnosti

rozlámaná stébla krás.

Z výjevu dokonalosti

prýští krev snáz.

Přes bahnitá muka mých blat,

v roztrhaných hadrech

zrakem mokvavým shlíží shůry,

krouží a drásají mi dávné rány

z močálů vybředlé stvůry.

Motám se mezi shnilými trámy

vzdušných hradeb,

namísto koruny trnová věž,

mdlý odliv posmrtných skladeb

rve mi orgány též.

Z lesa se vynořil šedý vlk,

v srdci rozžehl mi svíci,

když nebe rozčísl blesk,

jeho oči jak dvě luny bdící.