Bílí koně

Tiká čas v lidských srdcích,
tíká svá čísla do širého světa.
Pomalý kočí zpívá píseň koní kladrubských,
Bílé koně stvořené z myšlenek lidských.

Klokotají kola kovaná do mlhy
svůj osud přijímají.
Dřevěná kola donesou ti růže rudé,
růže ze srdcí nás dvou.

Vnímat jen sny které se vyplní
a zámky ze vzduchu ať vítr odvane do dáli.
Život je zpěv skřivánčích písní,
jenž dokáže vrzat jako housle začátečníka.

Pár strun, pár desítek života před námi,
smyčec z koňských žíní těch koní co kočár táhnou,
píseň z jejich srdcí.

Láska je krok do neznáma,
každý chce její nitro poznávat.
Kdo pozná miluje,
kdo nepozná ten bez lásky životem putuje

Poznání z nitra mysli občasnými brýlemi z růže.
podstata pravdy z lidské kůže.
Láska na srdci láská a je příjemná v období klidu,
však neklidná jako kůň divoký když hádka přichází.

Klidní prosím koně navždy buďte,
Naše těla růžím odevzdejte.

Osude náš tys dal nám bílé koně,
jenž tak klidnými jsou.
Klid lásky bez ohně pouště dejte nám.

Vaše bílá srst vždy bude v myslí vlát,
navždy budu říkat své víle jak mám ji rád.