Století bílé vrány

Sněží mi na vlasy
červená polívka
rozbité knoflíčky
dřevěné kolíčky
zavřou men do basy
Sněhová vánice
morká klekánice
čekala u brány
století vrány
Strří mne do sudu
já plakat nebudu
zavážu tkaničku
natrhám přesličku
aby mi zuby upírů
vysály krev z modrého papíru
oděná bílou halenou
projdu se vodou svěcenou
zářivou lící
ztracenou vesnicí
Nesmíme zapomenout na bílá křídla
zaprášená vřídla
stoletím bílých vran
meodvých rán