Zamyšlení

Proč jen se to muselo stát a já dostal takovou pecku,
snad jsem měl radějí hluchým a slepým se stát,
to jsem však já neudělal a stačil se jednou podívat,
v té chvíli jsem však ztracen a bez hnutí zůstal stát,
a slova neměla váhu, stačilo se jen objímat
a srdce mi bilo na poplach a každý dotek byl vším
já věděl jen jedno jediné, to že se tě už nesmím vzdát,
v tu chvíli nebylo nic jen my dva a nic jineho vůkol
avšak nebylo nam dopřáno ten sen si dále nechat si zdát,
ze života však již vime dávno, že vše nádherné musí být potrestáno
a na světě již to tak chodí, vše nádherné se v trápení změní
snad kdyby se to stalo dřív, snad později , kdo ví,
mohli jsme být jedno tělo a jít jen kde vyvolení chodí,
já ví že není reálné být spolu a musím se tě vzdát,
to mi ovšem moc velkou utěchou není ,
buďme nám útěchou jen to jedno jediné,
stalo se něco, něco tak nádherné
a bylo by to k samu sobě nepoctivé,
nepřiznat si tu velkou pravdu,
mít možnost vrátit čas, udělali bychom to znovu.