V přímočarých linkách oka

V přímočarých linkách oka vnímám jak se mění svět,
před chvílí stál jsem opodál,
za tím stromem
a v duchu jsem si přál,
být hromem,
co umlčí můj stesk
a vrátí světlo novým zítřkům,
nocí probdělých,
jak čerstvý vítr do plachet.

Kam potom vypluje má loď,
když vítr napíná plachty?
Kam zamíří po nekonečných pláních,
po té hromadě vody?
Kdo odpověď zná,
když né já...?