Poslední bitva

Vstanou tváří v tvář proti sobě,
v krutém a nelítostném boji,
v této zlé a nelítostné době,
poslední slunce zář,
jež pohladila jejich tvář.

Luna kraj prozářila,
stíny míhaly se nocí,
obě postavy na tvář políbila,
vrátila se ke své pouti,
viděla jak ti dva se rmoutí.

Muž s démonem po boku stál,
žena s drakem pozorujíc,
jak energii ten démon sál,
muž jeho loutkou byl,
stal se tím, zač neprosil.

Na chvíli ztichl celý les,
jen paseka zářila,
nezašuměl ani vřes,
to Luna souboj zahájila.

Mocní strážci svého pána,
šli za něj na smrt,
nepadla žádná rána,
neukápla z nich kapka krve.
Ta krev! To krvácí nebe!

Pohled jim ulpěl na nebi rudém,
jež mluvilo svou řečí,
příběh o nepřátelství pouhém,
jež smrtí nemá skončit,
dokud se Země bude točit.

Dlouze si pohlédnou do očí,
vzájemně a chladně,
každý se k odchodu otočí,
souboj skončil,
vítěze nikdo neurčil.

Už nikdy se minulost nevrátí,
zůstane mezi nimi propast,
nenávist, jež polapí,
odloučila je od sebe,
a slzy roní rudé nebe.