Už nikdy se v jejích očích víckrát nespatříš...

Vítr vane a mrtvolný pach s sebou nese,

Už je konec…

Konec války,

Vyhráli jsme,

Veselme se…

-

Čím to že to prostě nejde?

Je to tou spoustou obětí co jsi znal?

Nebo snad životem člověka,

Jenž za tebe život svůj dal?

-

Ona leží tu teď v kaluži rudé,

V kaluži z krve…

Šeptá nahlas tvoje jméno,

Chce u sebe tě mít…

-

Tak běž a vezmi ji za ruku,

Buď s ní až do konce,

Drž ji pevně,

Počkej do východu slunce…

-

Změnila se od základu

A to jenom díky tobě,

Chtěla být jako ty,

Tak silná,

Změnila se, uvnitř, v sobě…

-

Byla víc než statečná,

To co udělala se nedá popsat slovy,

Zachránila ti život,

Ten svůj už neobnoví…

-

"Hinato…"tvoje rty se hýbou,

Chtěl bys něco říct,

Ale když vidíš ty její oči,

Jak přetékají bolestí, ale i něhou,

V krku se ti knedlík utvoří.

-

Opět si vzpomínáš na tu chvíli,

Na ten okamžik jí osudný,

Jak útok jí zasáhl,

Když ležels na zemi studený…

-

Přehrává se ti to v hlavě,

Vidíš jak Chidori jí života zbavila,

Tak prostě, tak hravě…

Jak těžce k zemi padala…

-

Tvůj život ti zachránila,

Ovšem za cenu vlastního,

Lásku k tobě odhalila,

Při tom svou krev prolila…

-

Umírá však šťastně,

Ví že ty budeš žít dál.

Tak si svůj konec přála,

Za ten se celý život prala…

-

Není to poprvé co pláčeš

A ona to ví,

Je šťastná že ty slzy patří právě jí…

-

Ví že pro tebe něco znamenala,

Svého činu litovat nebude.

Toť útěchou pro tebe,

Nic jiného ti ani nezbude…

-

Teď její rodina se blíží,

Její víčka již se klíží.

"Hinato…"vyřkne jeden z nich.

Jeden z jejích příbuzných.

-

Chtěl by ses omluvit,

Možná něco jiného říct,

Ale knedlík ani teď nepovolil,

Na to abys vhodnou větu vyslovil…

-

Už odchází kamsi v dál,

Už poslední vánek kolem vál,

Už nikdy se v jejích očích víckrát nespatříš…

Slíbil sis že už víckrát blízkého neztratíš…

-

A teď s Nejim pomstu si mu přísahal,

Že nejlepšího přítele zabiješ,

Za to co Hinatě udělal,

Bude krutě pykat, to slibuješ…