Neberte to jako báseň...

dřevěná loutka
pro kterou to všechno skončilo
jako pro posledního mohykána
zoufalce
to protože já kradu srdce
pod falešným úsměvem
tupce
z krásných představ dělá se mi zle
a přitom sama sním
ve dne v noci
ač nevěřím přeci...

přeslazené sny a přání
v dokonalosti hledat chyby
pro které stojí za to žít
po boku toho jež krade mou bolest
a místo ní sytí mou duší štěstím
čístým štěstím
jako čirá voda ve studánce
tak chladná
a přitom hřeje...