Sladká chvíle síly.

Do temné tmy a černočerných koutů
se žene cit a jeho ideál.
V to neznámu je strach.
děs nevinný a prudký,
toho ses nenadál.

A v strachu síla je.
Tichá, neprostupná.
Vábí tě, sladká je,
tak ochutnej jak chutná!
Když na jazyku se převalí,
pohladí lehce, zabolí,

Však božská je ta chuť,
již tma ti nabízí.
Váže tě k sobě, táhne,
poutá na svůj med,
však tou náručí je smrt.
A smrtí sladký jed.

Přesto však umíráš,
znovu a nastokrát,
a znovu v sázku dáš
všechno co noh bys dát.

Pro dny, co pominou,
pro sladkost jedinou,
pro chvíli štěstí,
chvíli síly.