Pro tu, kterou jsem miloval

Krutý závan ledu,
v tiché upřímnosti,
v pomalém sledu,
a ve vší počestnosti,
zničil jsem kus Tebe,
opustil opratě nebe,
ztratil Osud svůj,
a zatratil Tebe,
rozprášil cit tvůj,
v bolestné agonii,
přes vzdálenost věků,
řešeno v ironii.

Ztratil jsem tebe Osude, každá minuta má věčnost, uvědomil jsem si krutost bytí, obětoval tvou jedinečnost, škoda že havrani mnou se nesytí,
pak nemusela přijít tato má krutost.