Odpouštím Ti...

Odpouštím Ti…

Odpouštím Ti to, že už mě nemiluješ,
odpouštím Ti to, jak se ke mně chováš,
odpouštím Ti to, že o jiné se ti zdává,
odpouštím Ti to, že se mnou nechceš spávat…

ODPOUŠTÍM TI VŠECHNO !

Tak už běž, ať nepromarníš život svůj,
běž a buď šťastný!
Můj žal a trápení, to časem přejde,
třeba se ke mně někdy vrátíš…

Aspoň mám důvod skládat básně,
mám důvod snít o tom, jak nám bylo krásně,
mám důvod přemýšlet o tom proč,
mám důvod…

Vlastně už nemám vůbec nic…

Lásku, Tebe, šťastné dny…

Proč?

Snad proto, že nejsem štíhlá?
Snad proto, že nejsem blondýna?
Nebo proto, že jsem občas líná,
a že nejsem z Londýna?