Záznam

Občas nejsem schopen zaznamenat,
Co v hlavě se mi prohání.
Vzlétnout do těch míst jen v pohybu
A na písmenech je předát dál.
Nemohu.
Snad pokusím se nyní,
Avšak opět odbíhám.
Řek bych si,
Raději svět kolem, ať nevnímám,
Neohlížej se a bojuj dál.
Zmateně a sklíčeně teď zní to nemohu,
Jako bych se chystal vše jen lehce vzdát.
Jako bych se přestal prát.
Jako bych už přestal míti lásku rád…

Snad možná
Kdo pozná co neví blázen sám,
Kdo poví co plete tu teď vám,
A tropí si z vás žert.
Bo byl by v tom snad čert,
Kdyby tomu bylo jak tvrdí on sám,
Co láskou nepoznán teď světem se protlouká
A hledá si svůj cíl.
Básní o něm ve verších a vidí ho před sebou,
Avšak stojí opodál.
Oči jako lesklý celofán a dech by mně snad vzal,
Kdyby přišel alespoň o krok blíž.
Bojí se,
Sám sebe proklíná
A na jiné nadává,
Ale to v něm ta samota se schovává
A on neví jak to říct.
Bo myslil si, že za lepšího se skrývajíc může být k vám o krok blíž.
Mýlil se,
Zaslepený iluzí, tohu po slasti a a lehkých radostí prodal duši jinému.

Teď sám jen nad výdělkem pláče
Obětoval to nejcennější,
Sám sebe.
Ztratil vše,
Když myslel, že za to najde tebe.
A zkouší to znovu dál…