Procházka městem

Usedám do tramvaje,
za okny se odehrává dialog, monolog.
Je to stejné jako před léty;
kdy se nosila úzká vázanka, úzké sukně.

Je to stejné i teď;
kroužek v uchu, umělé vlasy,
a dívčí pás ukazující nahotu.

Vystupuji z tramvaje,
a kolem mne , jako tenkrát;
protestující lidé před cizím názorem,
tak i dnes; před něčím názorem.

Jen jedno je stejné;
Petřín, Národní divadlo, Národní třída,
a láska i nenávist,
Karlův most i odcházející roky,
když život básník,
brouká si své sloky.