probuzeni domu

au, něco do mě šťouchlo
jen nerada se otáčím a otevírám oči
jen jsem se otočila ospalá z noci
au, zase do mě něco dloublo

ó, jé, mlčím v úžasu
mám oči zavřené nebo ještě sním?
ne, skutečně se dívám, bdím
však oslněna v jeho jasu

“nezapomeň dýchat, človíčku”
ta krása i mluví! pouštím opratě reálu
ty krásné řasy co má na víčku
mrknou a já letím jako pírko v průvanu

“teď mě jen následuj a pojď si hrát”
obklopí mě známá vůně čistoty
jako ozvěna zní mi ta slova snad
ano, již si vzpomínám na ty jásoty

jsem hravé štěstí, jsem radostí opět
jsem květina, jsem motýl, jsem celý svět
odpusť, nechala jsem tě dlouho čekat
mrkne a říká: „na tebe je radost čekat“

vnímám a cítím známou zem
s laskavou vděčností říkám: tady jsem
a jako chór zní mi s potleskem
“vítej doma, dítě nebeské”

Dík zlatobílým vlnám lásky
Ó, co v přílivu vzali mě zpátky
Mě, zpět domů k srdci mému
Už vím, ke Světlu, jménu mému

po přílivu odliv moji loď pohání
já zas dobrovolně nastupuji moje cesty
jsou to cesty mých poznání
a vzpomínání na příliv, na tam kde je jen hezky

klid a mír vznášejí se pokojem
už musím vstávat, přec s úsměvem na líčku
dík za to krásné svítání, je mým zdrojem
a přijde-li soumrak, mám tuhle básničku!