Dno je blízko

Má loď se potápí a já s ní.
Hledím k obzoru,kde vlny se třpytí
a doufám,že nebe se vyjasní,
neb člunů zácharnných nebude zbytí.

Loď se potápí a směřuje ke dnu,
já svolávám své přátele
a vím,že teď nejsem ve snu,
omlouvám se za své názory,Vámi nechtěné.

Volám Vás zbylé blízké
a ptám se,zda do člunu přistoupíte,
jenž vratký je a stěny má nízké?
Nebo mě ve vlnách smutku utopíte?

Šlápl jsem vedle a na Vás zanevřel,
teď(pozdě?)už to vím,
člověk co měl mě rád,oči mi otevřel,
to co jsem udělal už nespravím.

Otázka má,tak prostinká,
tak se Vás upřímně ptám,
zda dobrota ve mně je opravdu tak malinká,
ale zda i s přátelstvím nabídnout mohu ji Vám?

Nechci Vás ztratit,
a tak k Vám prosby upírám.
Já nechci za lásku přáteli platit!
Bez nich já totiž umírám...