Smutná krása
Smutná krása
ošlapané snad miliony párů bot
za desetiletí
kdy tvoří součást Staré Prahy
vydávají žár
co dalo jim žhavé letní slunce.
Jeho paprsky se mi opírají
o holá ramena
a nutí mě klopit zrak
přestože nemám se za co stydět
i když, co já vlastně vím
co ono považuje za hřích.
Můj hluboký pohled?
A tak jdu
a sleduji přízemní život
trávu unavenou žárem tak
že bledne její svěží zeleň
hlavičky květů
co hrdě ukazují svou krásu
broučka se smaragdovými krovkami
jež usedl na stéblo trávy
odhozený nedopalek
a zmačkaný lístek od tramvaje.
Dlažební kostky
mají léta svou stejně šedou barvu
a tak jako záblesk světla
upoutá zrak místo plné barev.
Jako malá umělcova paleta
působí roztažená motýlí křídla
a už jen malíř chybí
aby vzal ji do rukou
a na blankytně modrou oblohu
namaloval obraz.
Smutný obraz z barev
které již nikdy nikdo
nevynese na rozvitý květ
neboť pohltí je prach ulice
která je tak nehostinná
k jemně křehké kráse...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
8-O... velkolepá záležitost, nádherná každým veršem, nutí mne hodně nahlas tleskat
12.07.2008 20:45:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Krásná básenka, ale pro mne smutná. Je v ní mnoho myšlenek a citů, však velkou bolest ani slovy nepopíšeme ...
03.07.2008 20:07:00 | Selča
...Krása...Klaním se
02.07.2008 22:36:00 | Ewineccka
Básenka se mi moc líbí, zvláště poslední sloka ... velmi působivé.
02.07.2008 21:34:00 | NikitaNikaT.
Nejsem smutná, slunce mě dobíjí spolehlivě baterky...jen ten pohled na motýla, co už si toho letošního léta neužije byl tak trochu smutný, ale s tím se nedá nic dělat...koloběh života nezastavíme :-)))
02.07.2008 21:17:00 | Lorraine
Proč tolik smutku, Ivčo?
Venku je krásně, sluníčko svítí a Ty se tu propadáš do takových smutných úvah? Usměj se, máš tu přátele, co Tě berou a mají Tě rádi...;o)))
02.07.2008 21:10:00 | Kozoroh 1
koloběh života.
z prachu jsme my i motýli,
i hvězdy, ke kterým
se chceme dostat.
A tak k tomu
dochází.
02.07.2008 20:52:00 | a_tao