bezejmenná

životní smutek a přesto je to radost,
pýcha a pád ... shodila ženu do propasti,
láska a krása a veliká starost,
síla a slabost ... nesnášenlivosti,

bída a bohatství, zavřela do pasti,
sleduje z poza okna,
všechny lidské neřesti,
a píše o nich a koná...

zběsilá duše utíká a pádí,
na koni přes louky,
ženu tak křehkou k nepravostem svádí,
lehnout si na rozkvetlé palouky...

teď píšu tu bludy a nevím jak dál,
zavřely se obzory,
já zůstanu svá dál,
osudu navzdory...