děti

málé dítko
nesoucí si v ruce bálonky
růžový, žlutý , zelený...

jde po chodníčku
ťapká malými krůčky
a honí větrem poletující papír

když ho to přestane bavit
začne si zpívat
a rozhlížet se po ulici

skloní se k psovi přivázanemů u pošty k odpadkovému koši
a povídá si
s ním
o čem?
o všem

děti si dokážou bavit o čemkoli
jsou tak bez zábran
bez strachu
jsou tak volné
/taky bych chtěla/

ten smích který mi zvoní v uších
ta radost
když tu najedou

zafouká

a balónky vzlétnou k nebesům
uletí
dítěti

a ono brečí
pláče
ale ne z toho že o ně přišlo
ale že se nestihlo rozloučit

a popřát pěkný let

stojí tam a upírá svá očka k nebesům
a doufá
že doletí co nejdál
a potěší někoho jiného

děti jsou bezstarostné
upřímné
řeknou na co myslí
dobrá vlastnost

září barevností
dodají vám náladu
tak jako balónky?!...