Naděje

Černá skvrna padla na mou dlaň,
Za hloupost svou zas platím krutou daň.
Výčitky, strach a v srdci bol,
Duše mé zlomené dávno nastal skon.

Stále mě víc a víc sráží vše k zemi,
Kdy z mé temnoty přijde už rozednění?
Nový život, čistý štít,
Člověk, pro něhož má cenu žít?

Chci jen poznat co je „mít rád“
Jak pomůže a poradí pravý kamarád.
Nechci už zažívat samá zklamání!
Co je to?! Snad vidím konečně svítání?

Svítání, jež přinese novou naději,
Že věci k lepšímu snad se již promění!
Jen naděje září jak rudá svíce v temnotě,
Co vnáší světlo do mé duše prokleté...