první slova

.
První slova po ránu,
proč jsi na ně skoupá?
Každá moje otázka
připadá ti hloupá.

Večer se jen nadnášíš,
chrlíš na mne román,
ráno po dvě hodiny
jsem vedle tebe nezván.

Sotva pusu otevřu,
„Neptej se mně na nic!“
je tvá odpověď rychlejší,
nežli štvaný zajíc.

Večer, když mé závity
se srovnaly, jdou spát,
odpovědi, ale hned,
chceš na tvé řeči znát.

Běda však, když prozradím:
„Ta otázka je hloupá!“,
to je voda na tvůj mlýn,
ve slovech se koupám.

Usínaje, topím se
a nemám sílu plavat
v té záplavě ku bójce,
chytit se a zařvat:

„Ráno jsem já potichu,
zkus to večer taky,
opravdu teď je mi buřt,
co máš zítra vařit!“
.