Dětství vzaly roky

Ze ztracených stránek duše,
nemůžu už dětství číst,
kdy v Adamově rouše,
chtěl jsem z prsu mámy jíst.
Kdy svět se stával širokým,
a každý den byl lásky pln,
kdy hrával jsem si s otcem svým,
v náruči jistot v moři vln.

Dospělost je radost z zrání,
spousta nových impulzů,
jenže mysl začne bránit,
těm starým dětským snům.
Sny se mění jako roky,
začíná se jinak žít,
dětství nesem jako stopy,
které nejdou oživit.

Nevím jestli neztrácíme,
spousty dětské radosti,
když v dospělost se v potácíme
pln odhodlání a hrdosti.
Nenech me si dětské oči vzít,
radost z každé maličkosti,
kalich dospělosti nevypít,
jen ochutnat a spíš se postit.