Řeč mrtvého muže

Plyšová je moje krev
pěnový jsou oči mý
rozmazaný po kůži
nehty ty mám krepový
únava je včelí úl
námaha je elektřina
možná celá
možná půl
jde už ze mne jenom zima
list utrh’ se ze stromu
zlatá výplň z pod dásní
host odchází od domu
navěky už asi sní.

Moje oči jsou jen sen
v poblázněných příbězích
moje tváře - prázdné jen
pod barevnou okrasou
na vozících světských jsou
s bílým pudrem záhrobním
mrtvým svalem srdečním
skutečnost je na vahách
a já jenom popel, prach
někdy tiše promluvím
svou řeč
je však jenom stín
v chvějícím se listoví
nikdo se to nedozví
co jsem kdy vám sdělit chtěl
nemám svůj čas
uletěl.