na Květinové planetě...

Byl jsem se pohoupat v náruči měsíce,
tiše plul s ním nočním světem…
letmo jsem líbal hvězdy na líce,
smály se,voněly tajemnem...květem…

v těch květech tajemně
došel jsem ke Květinové planetě…
byla to krásně pestrá Zem,
kdo ví jestli nebyl to jen sen….
Vůně mě omámila
vtáhla do svých tenat,
já nechal se pocity vést,
byl jsem do květeny přijat…
Na uvítanou se rozezněly Zvonky,Konvalinky…
barevnou hymnu zpívali všichni..Kytky i Květinky…
Tam smutek žádný není,
v rozkvetlou louku se život mění,
zpěvy a tance hrají prim,
je stále léto,zbavili se zim…
Do ouška zpívala sladká Spirea:
,,Ty jeden kluku z Pirea,,…
Šeříky a Kamélie,
usmívali se mile..
Azalky a Vavříny vznášely se mezi Astrami,
Gladiolky s Narcisy vzdychaly jenom:,,mon ami,,…
Byli tam i staří páni,
Kosatci a Tulipáni…
Byly tam i skvostné dámy,
Lilie či Orchideje,
pěly songy od Naděje….
Uzardělé slečinky Pivoňky,
cudně se skrývaly za Jiřinky,
když tančil Černý Bez
nahoře BEZ!
V roztančeném skleníku Noci
vše se posypalo Zlatým Deštěm…
Všichni tleskali a křičeli:
,,JEŠTĚ,JEŠTĚ!JEŠTĚ!

Nakonec
ke spánku
ulehli
znaveni
štěstím
smíchem
radostí…
tak zas někdy příště
Ahoj ve Kvítí...