Melancholie

Melancholie

Vešla jsem nevědomky
do vzpomínek zapomnění,
staré rány otevírám,
jen na lásku k tobě nikdy nevzpomínám.

Avšak do dveří nových dní
postavil ses ty
a vše se točí nanovo.
Milióny myšlenek,
pocitů a nevyřčených slov.

Osud sehrává nás opět dohromady.

- Spolu, bez sebe..

Nikdy nejsme sami.
Jako dva motýli
smíme okusit pár letmých dotyků.

Přejels mi po ruce,
ach proč já ucukla.
Díval ses na mě
a já radši jinam.

Klepu se
- zase to zakázané ovoce.
V ráji, a přesto zatracena,
navždy odsouzena.
Že miluji
- toť jest má vina!

Zde klečím,
tady jsem.
Pojď a nechť ať jsem,
jako padlý anděl,
přes práh dovlečen.

Milovat tě
a svobodu za to dát
neváhala jsem nikdy
- ani tentokrát.