Jemu

Upadám v nicotu,
kéž by mne vedla i v zapomnění.
Jem poutník časem osudu,
Kéž by mne cesta vedla v radost žití.

Nepatrná tečka v božím plánu,
nepatrné "něco" ve Vesmíru.
Jsem tu ! Tady žiju !
Kdy už sebe naleznu ?

Rozdám se znovu po kouscích,
Ty mne opět naplníš.
Nemám nic, jsem jen tvá.
Navrátíš mi i duše smích?